Spontánní zotavení v psychologii

Spontánní zotavení je fenomén, který zahrnuje náhle zobrazení chování, které bylo považováno za zaniklé. To se může vztahovat na reakce, které byly vytvořeny jak klasickou, tak operační úpravou. Spontánní zotavení lze definovat jako obnovení podmíněné odezvy po období odpočinku nebo období zmírněné reakce. Pokud podmíněný podnět a nepodmíněný podnět již nejsou spojeny, vyhynutí nastane velmi rychle po spontánním zotavení.

Příklady

I když nejste obeznámeni s hodně psychologických dějin, pravděpodobně jste alespoň slyšeli o slavných experimentech Ivana Pavla s psy. V Pavlovově klasickém experimentu byli psi ponecháni na slinění zvuku tónu. Zvuk tónu byl opakovaně spárován s prezentací jídla. Nakonec zvuk samotného tónu přiměl psy k salivám. Pavlov také poznamenal, že již nedělí tón s prezentací jídla, vedlo k zániku nebo zmizení reakce na slinění.

Takže co by se stalo, kdyby existovala "doba odpočinku", kdy by podnět již nebyl přítomen. Pavlov zjistil, že po dvouhodinovém odpočinku se reakce na slinění náhle objevila, když byl prezentován tón. V podstatě zvířata spontánně obnovily odezvu, která byla dříve vyhynutá.

Další příklad: Představte si, že jste použili klasickou úpravu, aby trénovali svého psa, aby očekával jídlo, kdykoli slyší ding na zvonu.

Když zazvoníte, pes se vydá do kuchyně, která sedí u jídelní misky. Po odeznění reakce přestanete po zvonění přestat prezentovat jídlo. V průběhu času se odpověď stane a váš pes přestane reagovat na zvuk. Zastavíte zvonění úplně, ale o několik dní později se rozhodnete vyzkoušet znovu zvon.

Váš pes pronikne do místnosti a čeká na svou misku, což dokládá dokonalý příklad spontánního obnovení podmíněné odezvy.

Jak spontánní zotavení funguje

Abychom pochopili přesně to, co je spontánní zotavení a jak to funguje, je nezbytné začít tím, že pochopíte klasický proces kondicionování .

Jak probíhá klasická kondicionace:

Například ve slavném experimentu Little Albert , výzkumníci John B. Watson a Rosalie Rayner opakovaně spojil hlasitý zvuk (nepodmíněný stimul) s prezentací bílého potkana (neutrální stimul).

Dítě ve svém pokusu se dříve zvíře nestaralo, ale přirozeně se vyděsilo hlasitým hlukem (nepodmíněná odezva). Po několika párech šumu a pohledu na krysa dítě nakonec začalo zobrazovat reakci na strach (nyní známou jako podmíněná odpověď), kdykoli viděl bílou krysu (podmíněný podnět).

Tak co se mohlo stát, kdyby Watson a Rayner přestali spárovat krysy a hluk? Nejprve by dítě bylo přirozeně stále docela vyděšené. Po několika příležitostech, kdy zvíře vidí bez přítomnosti šumu, strach dítěte by se pravděpodobně začal pomalu rozptýlit a nakonec dokonce přestal zobrazovat reakci na strach.

Proč je spontánní zotavení důležité

Ale pokud podmíněná reakce zanikne, úplně zmizí? Pokud by Watson a Rayner dal dalšímu chlapci krátkou dobu odpočinku před opětovným uvedením krysy, mohl by Little Albert projevovat spontánní zotavení odpovědi na strach.

Proč je spontánní zotavení tak významné? Tento jev dokazuje, že vyhynutí není totéž jako rozpoutání. Zatímco odpověď může zmizet, neznamená to, že byla zapomenuta nebo vyloučena.

Po zmizení podmíněné reakce se spontánní zotavení může s postupujícím časem postupně zvyšovat. Vrácená odezva však obecně nebude mít stejnou sílu jako původní odpověď, pokud nedojde k dalšímu podmíněnému odezvu. Četné cykly zániku, po nichž následuje zotavení, obvykle způsobují postupně slabší reakce. Spontánní zotavení může pokračovat, ale reakce bude méně intenzivní.

Zdroje:

Schacter, DL, Gilbert, DT, & Wegner, DM Psychologie. New York: Worth Publishers; 2011.

Watson, JB & Rayner, R. Podmíněné emoční reakce. Journal of Experimental Psychology. 1920; 3: 1-14.