1 - Co je to vnímání?
Vnímací proces nám umožňuje zažít svět kolem nás. Udělejte chvíli, abyste přemýšleli o všech věcech, které denně vnímáte. V každém okamžiku můžete vidět známé objekty ve vašem prostředí, cítit dotek objektů a lidí na kůži, cítit vůni domácího vaření a slyšet zvuk hudby, který hraje ve vedlejším apartmánu vašeho souseda. Všechny tyto věci pomáhají vytvářet naši vědomou zkušenost a umožňují nám komunikovat s lidmi a předměty kolem nás.
V tomto přehledu o vnímání a vnímání se dozvíme více o tom, jakým způsobem směřujeme od zjišťování podnětů v prostředí k tomu, abychom skutečně podnikli kroky založené na těchto informacích.
Co je to vnímání?
Vnímání je naše smyslovou zkušeností se světem kolem nás a zahrnuje jak rozpoznání environmentálních podnětů, tak reakcí na tyto podněty. Prostřednictvím vnímání získáváme informace o vlastnostech a prvcích životního prostředí, které jsou rozhodující pro naše přežití. Vnímání nejen vytváří naše zkušenosti se světem kolem nás; umožňuje nám jednat v našem prostředí.
Vnímání zahrnuje pět smyslů; dotyk, zrak, zvuk, vůně a chuť. Obsahuje také to, co je známé jako proprioception, soubor smyslů zahrnující schopnost detekovat změny v tělesných polohách a pohybech. Zahrnuje také kognitivní procesy potřebné k zpracování informací, jako je rozpoznání tváře přítele nebo odhalování známého vůně.
2 - Percepční proces
Vnímací proces je sled kroků, které začíná životním prostředím, a vede k našemu vnímání podnětu a akcí v reakci na podnět. Tento proces je neustálý, ale neužíváte mnoho času přemýšlet o skutečném procesu, který nastane, když vnímáte mnoho podnětů, které vás obklopují v daném okamžiku.
Proces přeměny světla, které padá na vaše sítnice na skutečný vizuální obraz, se děje nevědomě a automaticky. Jemné změny tlaku na pokožce, které vám umožňují cítit předmět, se vyskytují bez jediné myšlenky.
Abychom plně porozuměli tomu, jak funguje proces vnímání, začneme každým krokem.
Kroky v percepčním procesu
- Environmentální stimul
- Zúčastněný stimul
- Obrázek na sítnici
- Transdukce
- Neurální zpracování
- Vnímání
- Uznání
- Akce
3 - Environmentální stimul
Svět je plný podnětů, které přitahují naši pozornost různými smysly. Environmentální stimul je vše, co je v našem prostředí potenciálně vnímáno.
To může zahrnovat vše, co lze vidět, dotýkat se, ochutnat, cítit nebo slyšet. Mohlo by to také zahrnovat smysl pro vlastnost, jako jsou pohyby rukou a nohou nebo změna polohy těla ve vztahu k objektům v prostředí.
Například si představte, že jste na ranní jog v místním parku. Když provádíte své cvičení, existuje široká škála environmentálních podnětů, která vás mohou zachytit. Větve stromu se kýví v mírném větru; muž je venku na trávě, hraje s jeho zlatým retrívrrem; auto projíždí kolem, okna se sjíždějí dolů a hudba bzučí; kachna se rozstřílí v nedalekém rybníku. Všechny tyto věci představují environmentální podněty a slouží jako výchozí bod pro vnímací proces.
4 - Účast na stimulaci
Navštěvovaný podnět je specifickým objektem v prostředí, na kterém je pozornost zaměřena. V mnoha případech bychom se mohli zaměřit na podněty, které jsou nám známé, jako je tvář přítele v davu cizinců v místní kavárně. V jiných případech se pravděpodobně podíváme na podněty, které mají určitý stupeň novosti.
Z našeho dřívějšího příkladu si představte, že během ranního jogování se soustředíte na kachnu plovoucí v nedalekém rybníku. Kachna představuje navštěvovaný podnět. Během dalšího kroku percepčního procesu bude probíhat vizuální proces.
5 - Obrázek na sítnici
Dále se zúčastněný stimul vytváří jako obraz na sítnici. První část tohoto procesu zahrnuje světlo, které skutečně prochází rohovkou a žákem a na čočku oka. Rohovka pomáhá zaostřit světlo, jakmile vstupuje do oka, a oční duhovka řídí velikost žáků, aby určila, kolik světla by mohlo dovnitř dovnitř. Rohovka a čočka působí společně, aby projevovaly obrácený obraz na sítnici.
Jak už si možná uvědomujete, obraz na sítnici je skutečně vzhůru nohama od skutečného obrazu v prostředí. V této fázi vnímání není to příliš důležité. Obraz ještě nebyl vnímán a tato vizuální informace se v příštím kroku procesu ještě dramaticky změní.
6 - Transdukce
Obraz na sítnici se pak transformuje na elektrické signály v procesu známém jako transdukce. To umožňuje, aby vizuální zprávy byly přenášeny do mozku, aby byly interpretovány.
Síť obsahuje mnoho fotoreceptorových buněk. Tyto buňky obsahují proteiny známé jako pruty a kužely. Tyče jsou primárně pro vidění věcí při slabém osvětlení, zatímco kužely jsou spojeny s detekcí barev a tvarů při normálním světle.
Pruty a kužely obsahují molekulu nazývanou sítnice, která je zodpovědná za přeměnu světla na vizuální signály, které se pak přenášejí nervovými impulsy.
7 - Neurální zpracování
Elektrické signály pak procházejí nervovým zpracováním. Trasa, po níž následuje konkrétní signál, závisí na tom, jaký typ signálu je (tj. Sluchový signál nebo vizuální signál).
Prostřednictvím série propojujících neuronů umístěných v celém těle se elektrické signály šíří z receptorových buněk do mozku. V našem předchozím příkladu je obrázek kachny plovoucí v rybníku přijat jako světlo na sítnici, která je pak převedena do elektrického signálu a pak zpracována přes neurony ve vizuální síti.
V dalším kroku procesu vnímání skutečně vnímáte podněty a uvědomíte si jeho přítomnost v životním prostředí.
8 - Vnímání
V dalším kroku procesu vnímání vnímáme objekt stimulu v prostředí. Právě v tomto okamžiku vědomě podnítíme podnět.
Vezměme v úvahu náš předchozí příklad, ve kterém jsme si představovali, že jste byli v ranním jogu v parku. Ve fázi vnímání jste si uvědomili, že je něco na rybníku vnímáno.
Nyní je jedna věc uvědomovat si podněty v životním prostředí a zcela jiné vědomé vědomosti toho, co jsme vnímali. V další fázi procesu vnímání shromáždíme vnímané informace do smysluplných kategorií.
9 - Rozpoznání
Vnímání nezahrnuje pouze vědomé povědomí o podnětech. Je také nezbytné, abychom v našem mozku kategorizovali a interpretovali to, o čem jsme cítili. Naše schopnost interpretovat a dát smysl objektu je další krok, známý jako uznání.
Pokračujeme v našem příkladu, když poznáte, že na vodě je kachna, která se vznáší. Fáze rozpoznávání je nezbytnou součástí vnímání, neboť nám dovoluje dát smysl okolnímu světu. Umístěním objektů do smysluplných kategorií jsme schopni pochopit a reagovat na svět kolem nás.
10 - Akce
Konečný krok vnímání procesu zahrnuje nějaký druh reakce na environmentální stimuly. Mohlo by dojít k různým činnostem, jako je otočení hlavy k bližšímu vzhledu nebo odvrácení, abyste se podívali na něco jiného.
Akční fáze vývoje vnímání zahrnuje určitý typ motorické aktivity, který se vyskytuje v reakci na vnímaný a uznaný podnět. Mohlo by to znamenat velkou akci, jako je běh směrem k člověku v nouzi, nebo něco tak jemného, jako by vám blikalo oči v reakci na prašný vzduch prachu.
Zdroje:
Goldstein, E. (2010). Citlivost a vnímání. Belmont, CA: Vzdělávání v oblasti vzdělávání.
Yantis, S. (2014). Citlivost a vnímání. New York: Worth vydavatelé.