Kdo byli neo-freudijci?

Neo-freudovští psychologové byli myslitelé, kteří souhlasili s mnoha základními principy Freudovy psychoanalytické teorie, ale změnili a přizpůsobili přístup k začlenění vlastních přesvědčení, myšlenek a názorů. Psycholog Sigmund Freud navrhl mnoho myšlenek, které byly vysoce kontroverzní, ale také přitahovaly řadu stoupenců.

Mnoho z těchto myslitelů souhlasilo s Freudovou koncepcí nevědomé mysli a významu raného dětství.

Bylo však několik bodů, které jiní učenci nesouhlasili nebo přímo odmítli. Z tohoto důvodu se tito jedinci pokoušeli navrhnout své vlastní jedinečné teorie o osobnosti.

Neo-Freudovské neshody s Freudem

Existuje několik různých důvodů, proč tito neo-freudovští myslitelé nesouhlasili s Freudem. Například Erik Erikson věřil, že Freud nesprávně myslel, že osobnost byla utvářena téměř výhradně dětskými událostmi. Další otázky, které motivovaly neo-freudské myslitele včetně:

  1. Freudův důraz na sexuální přitahuje jako primární motivátor.
  2. Freudův negativní pohled na lidskou přirozenost.
  3. Freudova víra, že osobnost byla utvářena výhradně zkušenostmi z raného dětství.
  4. Freudův nedostatečný důraz na sociální a kulturní vlivy na chování a osobnost.

Zatímco neo-Freudové mohli být ovlivňováni Freudem, vyvinuli své vlastní jedinečné teorie a pohledy na lidský vývoj, osobnost a chování.

Hlavní neo-freudovští myslitelé

Existovalo množství neo-freudovských myslitelů, kteří se rozpadli s freudovskou psychoanalytickou tradicí a vyvinuli vlastní psychodynamické teorie. Někteří tito lidé byli původně součástí vnitřního kruhu Freuda, včetně Carla Junga a Alfreda Adlera.

Carl Jung

Freud a Jung kdysi měli blízké přátelství, ale Jung se odtáhl, aby vytvořil vlastní nápady.

Jung se odvolal na svou teorii osobnosti jako analytickou psychologii a představil koncept kolektivního nevědomí. Popsal to jako univerzální strukturu sdílenou všemi členy stejného druhu, která obsahuje všechny instinkty a archetypy, které ovlivňují lidské chování. Jung stále kladl velký důraz na podvědomí, ale jeho teorie kladla větší důraz na svůj koncept kolektivního nevědomí spíše než na osobní podvědomí. Stejně jako mnozí z ostatních neo-Freudianů se Jung soustředil méně na sex než Freud.

Alfred Adler

Adler věřil, že Freudovy teorie se příliš soustředily na sex jako primární motivátor lidského chování. Adler namísto toho položil menší důraz na roli podvědomí a na větší důraz na interpersonální a sociální vlivy. Jeho přístup, známý jako individuální psychologie, se soustředil na to, že všichni lidé musí kompenzovat své pocity podřadnosti. Komplex inferiority, který navrhoval, byl pocity a pochybnosti člověka, že se nemění s ostatními lidmi ani s očekáváním společnosti.

Erik Erikson

Zatímco Freud věřil, že osobnost byla během raného dětství v kamenu, Erikson cítil, že vývoj pokračoval po celý život.

On také věřil, že ne všechny konflikty byly v bezvědomí. Mnozí byli vědomi a výsledek, jak si myslel, z samotného vývojového procesu. Erikson zdůraznil roli pohlaví jako motivačního faktoru k chování a místo toho hodně více zaměřil na roli sociálních vztahů. Jeho osmistupňová teorie psychosociálního rozvoje se soustřeďuje na řadu vývojových konfliktů, které se vyskytují po celou dobu života, od narození až po smrt. V každé fázi se lidé potýkají s krizí, která musí být vyřešena k rozvoji určitých psychologických sil.

Karen Horneyová

Horney byla jedna z prvních žen, která byla vyškolena v psychoanalýze. Byla také jednou z prvních, která kritizovala Freudovy vyobrazení žen jako horší než muži.

Horney namítal proti tomu, že ženy Freudovi představují, že trpí "penis závisti". Namísto toho navrhla, aby muži zažili "závidění dělohy", protože nemohou nést děti. Její teorie se zaměřuje na to, jak bylo chování ovlivněno řadou různých neurotických potřeb.